Klér a spol.

Zdravím, jak jste si mohli povšimnout (což jste ale asi ještě vůbec nezaznamenali -.-) přibyla sem nová rubrika My dear diary... Budu tam dávat všechny možné i nemožné kravoviny, které se týkají mého života. A abych rubriku dobře uvedla, rozhodla jsem se k sebevražedné akci-uveřejním tady své fotky! O_O Jak jsem mohla! :D Ale když už na těch fotkách budu já, dám tady o sobě pár faktů. 1.I když na to nevypadám, jsem žačka 8.třídy. Hodně lidí si myslí, že už chodím na střední -.-.Asi je to kvůli mé mohutné postavě. Jsem vysoká a taky široká :D 2.To, že jsem tlustá je mi na jednu stranu absolutně jedno, na druhou chci s tím něco udělat, ale nemám silnou vůli. -.- 3.Na obrázcích se kreslím hubená, ve skutečnosti je to naopak. 4.Hodně nadávám. 5.Celý svět je mi absolutně ukradený. Jsem hrozný pohodář :D 6.Jsem líná-třeba dneska v matice mi byla hrozná kosa a řekla jsem: ,,Je mi zima, ale jsem příliš líná na to, abych si oblékla mikinu, která je vedle mě. :D 7.Dobrovolně se zajímám o histori...

Aw, zdravím :D Chci se omluvit, že to tady dávám se zpožděním, ale neměla jsem přístup k internetu -.- :D Navíc, jak všichni víme, byl Halloween :D A tak jsem oprášila tři postavy-Elenu, Klér a Zuzí. A tak vzniklo dílo veleúžasné (fuj, tady smrdí samochvála po celém domě :D) dílo. Kreslila jsem to ve čtvrtek a taky vám chci říct, ře je to na hodně dlouhou dobu můj obrázek, kde jsem měla ještě dlouhé vlasy, protože jsem ve čtvrtek odpoledne šla k holičce a z vlasů téměř po zadek vznikly vlasy po lopatky! O_O Ale rozhodně si myslím, že mi to sluší víc než předtím :D. A taky se to líp upravuje :D Teď můžu konečně prohlásit-NADEVŠECHNO MILUJU SVOJE VLASY! :D Bože, to jsem se zase rozepsala o vlasech a přitom vám chci ukázat ten obrázek :D A samozřejmě, jak většina z vás poznala, Elen jako upírka, já jako Frankensteinka a Zuzí jako vlkodlačice! No a taky jsem těm dvěma konečně domyslela příjmení. Je to z upířích deníků. Elena Gilbert (a Elena se jí fakt podobá!) a Zuzí Lockwood (kdo neví, t...

Hello! Tak jsem zpátky, ale nepřináším žádné pokračování některé z povídek. Jenom pár obrázků :D Je to mix všeho druhu, co jsem za poslední dobu nakreslila :D 1.BITCH! Tak tento výtvor jsem dělala jednoho krásného pátku. Začala jsem asi v matice (2 hodina) a skončila v zeměpise (poslední hodina) A otázka-kdo pozná, jaké zvířata jsem na nápis použila? 2.Be CREATIVE Zase jeden pátek. Tentokrát jsem to ale dělala i na ZUŠce a pak dobarvovala i doma. 3.Lucy Westenrová Toto je první oběť Drákuly, kterou Stoker v knížce zveřejnil. 4.Stříhoruký Edward Ano, silueta podivínského Edwarda a blonďaté Kim. Nebudu to skrývat-když jsem byla doma sama a dívala jsem se na ten film, u této scény jsem brečela jako najatá želva! 5.Hey, Bitch! Dělala jsem to včera. Použila jsem na to bráchovy fixovky. Jak ten se zase vztekal! :D 6.Mňáw! Nějaká kočičí slečinka. Dělala jsem ji v pondělí. Taky jsem na to použila bráchovy fixy. 7.Draci Aw, tak tohle je z šesté třídy. Je to podle jednoho obrázku na PC, ale fakt...

Přináším vám dokončení Ingridina životopisu. A je to až do úplného konce, tj. do její smrti. Nebudu to obkecávat dlouhýma úvodama, ať neusnete hned na začátku! :D Nuže skončili jsme, jak se Ingrid narodila dcera Karla. 1952-Ingrid je s Karličkou na mateřské. Na třídním srazu se vyspí s bývalým spolužákem Mirkem, má z toho šílené výčitky. 1953-Marie se vdává za svého přítele Petra. Ingrid a Mirek si rozumně promluví o tom, že to byl jenom úlet a vymažou to z hlavy. 1954-Ingrid dává malou Karličku do školky, sama nastupuje do školy. Taky se dozví radostnou zprávu, že Marie je v jiném stavu a ona bude teta! 1955-Marie porodí bez problémů, Ingrid se stává dokonce dvojnásobnou tetičkou, protože Marie má dvojčata-Annu a Václava! 1956-A Ingrid není jenom tetička, bude i dvojnásobná maminka, protože taky čeká dítě! 1957-Ingridin otec měl měsíc před narozením vnuka Tadeáše první infarkt z rozčilení, jeho vnučka nastupuje do 1. třídy. 1958-Igor Hnízdo odchází do penze, Ingrid, Tomáš a obě jejich...

aneb jak to dopadne, když vám upír, vlkodlak a lev kývnou na to, že u vás budou bydlet. Dneska podle mých dobře dochovaných kalendářních zdrojů je sobota. To pro mne znamená sobotní úklid. Od té doby, co mám tři pomocníky, kterým úklid zřejmě vůbec nedělá problém, to jde samo :D A btw-leštění zrcadel, vysávání a zametání peří pod naší andulkou jsou moje tři nejneoblíbenější činnosti :D No posuďte sami! :D

Zdravím lidi, nebudu to prodlužovat, páč mám málo času :D Čtu knížku od Edgara Allana Poea, Jáma a kyvadlo a jiné povídky. Nejvíce se mi líbí povídka Černý kocour. Fakt moc! A tak jsem k tomu nakreslila ilustraci. Jen malé seznámení, oč vlastně jde. Je to příběh muže, který už jako malý byl velmi hodný a milý. Také měl rád zvířata. Jeho rodiče ho už odmalička obdarovávali různými miláčky. Tu samou lásku sdílel i se svou ženou. Měli psa, rybičky, králíky, ježe ze všeho měl muž nejradši černého kocoura Pluta. Jednou se jeho láska ke zvířatům změnila v lásku k pití. Týral všechny zvířata, krom Pluta. Jednou, když se opět vrátil ožralý domů, zdálo se mu, že se mu kocour vyhýbá. Tak jej popadnul, kocour ho v reflexu škrábnul. Muž se naštval,vytáhl na kocoura kapesní nůž a vyrval mu oko z důlku. Kocour se mu další dny vyhýbal čím dál tím víc, až se muž rozhodl s ním skoncovat. Přehodil mu přes krk smyčku a oběsil ho. Další dny šel hledat nového kocoura. V hospodě, leželo na neidentifikovatel...

Zdravím vážení čtenáři. Po zkouknutí filmu Adéla ještě nevečeřela, který jsem viděla sice již tolikrát, ale nikdá neomrzí, jsem se rozhodla napsat na toto téma detektivku. Pokud se tomu vůbec detektivka bude dát říkat. Film Adéla ještě nevečeřela jsem si oblíbila natolik, že jsem si ho stáhla do mobilu a dokonce neustále kreslím obrázky z doby secese! Já vím, hrabe mi, ale co už, žeano?! :DD Tak vám tady předkládám malý kousek na úvod a chci vědět, jestli vám sem mám přidávat další části nebo ne. Já vím, povídek je rozdělaných hodně, ale co už žeano?! :DDD Tak doufám, že vás úvodem příliš neodradím. Psal se rok 1905. Nad Prahou už dávno svítil měsíc jako o život. Vždy, když jej zakryly temné mraky, našel si cestu ven. Když by se kdokoliv zeptal na čas, bylo něco kolem jedenácté večer. Všechny obchody, kromě šantánů a pár vybraných hospod měly dávno po zavírací době a jejich majitelé a prodavači už dávno nevěděli o světě, jen o tom ve snech. V Pražské národní galerii bylo již taky dávno...