Klér a spol.

Zdravím :) Pop jak dlouhé době se neodvažuji odhadovat -.- To je tak, když za a) máte zaracha na kompl na měsíc -__- za b) máte co dělat sami se sebou a hlavně se školou, abyste vůbec mohli existovat -_-" Ale za tu dobu jsem napsala pár povídek a nakreslila hafo obrázků. A jednu z těch povídek vám přidávám, drazí čtenáři :D Znáte královnu Marii Antoinettu? Jo, je to ta, kterou sťala gilotina během Velké francouzské revoluce. A co dál o ní víte? Že mohla za to, že francouzský lid trpěl hladem, zatímco ona si žila v přepychu ve Versailles. Že to bylo jedno z 16ti dětí Marie Terezie? Že dlouho kvůli Ludvíkově neschopnosti plnit manželské povinnosti nemohla mít děti? Tato osoba a vůbec rokoko a VFR mě hodně zajímají. Tak jsem jejímu životu věnovala trochu víc času, heh. Nejen že jsem napsala povídku o její popravě, ale nakreslila i celkem dost návrhů na její garderóby. A alespoň tu povídku vám sem dám. Jelikož zase nefakčí skener, budu muset počkat, až ho někdo opraví nebo prostě obrá...

Jsem tady s další částí VSPaK. Tentokrát to je velmi krátké, je to pouze jeden den. Snad v brzké době přidám i nějaké obrázky... 2. listopadu, 18:20 hodin Dnešní den byl skutečně vyčerpávající. Ráno jsme podle plánu vstali o půl šesté. Já byla vzhůru ještě dřív. Měla jsem přiotevřené okýnko a byla mi zima. Jenže jsem byla líná ho jít zavřít. Tak jsem ležela a najednou uslyšela vytí vlků. Bylo to jako v tom snu. Šíleně živé. Pro jistotu jsem se štípla, abych si byla jistá, že nesním. Když jsem dospěla k závěru, že jsem opravdu vzhůru, radši jsem ze strachu okno zavřela. Pche, ze strachu. Jak budu přežívat tam venku, když se v pokoji bojím vytí vlků? Co udělám, když nějakého potkám? Rovnou na místě chcípnu? Chvilku jsem ještě ležela a přemýšlela. Po probděné půlhodině zaklepala na dveře Zuzana a řekla mi, abych se oblékla a šla na snídani. Když jsem na sebe hodila maskáčové kalhoty a teplý červený svetr, zaklepal na dveře Richard. Šel mi soukromě popřát dobré ráno. Bylo to milé. Hned jse...

Holáč všem dokola :D A na blog zase spadnul prach...-.- Omlouvám se, ale bylo toho nějak moc... ALE! Mám napsanou nějakou tu část Vůně střelného prachu a krve a přidám ji možná co nejdřív. Taky píšu něco k mému fiktivnímu připravenému muzikálu, do kterého už mám obrázky :D No, hodně obrázků! :D A taky teď kreslím co nejvíc historické oblečení. Už mám rokoko, empír,...teď kreslím gotiku :))) 1.listopad, 14:15 Chci teď napsat všechno, co se stalo. Když jsem usnula, zdál se mi hrozný sen. Byla jsem sama, naprosto sama v lese, kde ani cesta pod nánosem sněhu nebyla vidět. V mé tváři byl vidět strach a zmatek. Pak jsem uslyšela vytí vlků všude kolem sebe a začala utíkat. Skákala jsem jako laňka a věděla, že jsem pro šelmy až moc snadná oběť. Vedle mě na horizontě už čekala smečka vlků, jakmile ucítili to čerstvé maso, hned seběhli dolů a pronásledovali mě. Skočila jsem přes potok a v dálce uviděla srub. Byla to moje jediná záchrana. Vlci už byli vedle mě a já jsem myslela, že je to můj kone...

Zdravím pozemšťané! :D Tak, za chvilku nám začne nový rok, co? (Jsem to ale blesk :D) Úplně jsem si vzpomněla na minulý rok na hodinu dějepisu. Bylo pár dnů po Novém roce a učitelka mě vyzvala, ať napíšu datum. Tak jsem napsala 13.1.2012. A učitelka po mně vyjela: ,,Ty sis jako ještě nevšimla, že máme rok 2013 ?!" Měla jsem co dělat, abych se nad jejím fakt šíleným chováním nezačala smát. :D No a pokud nesedíte u Partičky, jak to za chvilku udělám já a sedíte u počítače, přináším vám další část povídky Vůně střelného prachu a krve. Nechtěla jsem to přidávat o Vánocích, abych vás tím neodradila od mísy cukroví. Teď vás možná odradím od chlebíčků, ale připravte se, že to nejhorší tam teprve přijde. Tato část je vskutku mírumilovná. :D 30. října, 21:35 hodin Jen cesta Ukrajinou trvala celý den! Přejeli jsme hranice Ruska asi před půl hodinou. Dnešní den byl jiný než ten předešlý. Seděla jsem v jídelně u snídaně a dívala se z okna. Právě vycházelo slunce nad vrcholky těch kopců a hor....

Zdravím všechny, co tu ještě zůstali. Je to moje chyba, dlouho jsem tady nebyla a za to se omlouvám. Mám toho fakt moc. Co chcete po osmačce? O_O K tomu ke všemu ještě BiO olympiáda. P.S.: Nevíte někdo, jak se kreslí pěnkava, aby to vypadalo jako pěnkava? O_O A navíc na mě asi padá zimní únava způsobená tím sněhem, který je všude kolem. -_- Jsem líná jak vandrák v létě... -_- Což se ovšem nedá říct o mých třech spolubydlících. Alarick sníh zase tak moc neprožívá, ale Leon s Alexem...Hned co napadlo, vytáhli mě bobovat. A Alex nevynechá nikdy jedinou příležitost, aby Rickovi nenarval sníh do huby nebo ho alespoň neskuloval. Rick si pak ztěžuje, že ho z toho bolí špičáky a nemůže "žrát". Ale to jsem odbočila. Hodně odbočila! Na vlastní nebezpečí píšu dvě nové povídky a tu jednu, vám sem teď předložím. Jen trošku prozradím, tato povídka bude o partě lidí, kteří byli vysláni do Ruska propašovat do Čech nějaké zbraně. Co se jim tam přihodí, to si nechám zatím pro sebe. Je to podle...

Zdravím vážení čtenáři. Po zkouknutí filmu Adéla ještě nevečeřela, který jsem viděla sice již tolikrát, ale nikdá neomrzí, jsem se rozhodla napsat na toto téma detektivku. Pokud se tomu vůbec detektivka bude dát říkat. Film Adéla ještě nevečeřela jsem si oblíbila natolik, že jsem si ho stáhla do mobilu a dokonce neustále kreslím obrázky z doby secese! Já vím, hrabe mi, ale co už, žeano?! :DD Tak vám tady předkládám malý kousek na úvod a chci vědět, jestli vám sem mám přidávat další části nebo ne. Já vím, povídek je rozdělaných hodně, ale co už žeano?! :DDD Tak doufám, že vás úvodem příliš neodradím. Psal se rok 1905. Nad Prahou už dávno svítil měsíc jako o život. Vždy, když jej zakryly temné mraky, našel si cestu ven. Když by se kdokoliv zeptal na čas, bylo něco kolem jedenácté večer. Všechny obchody, kromě šantánů a pár vybraných hospod měly dávno po zavírací době a jejich majitelé a prodavači už dávno nevěděli o světě, jen o tom ve snech. V Pražské národní galerii bylo již taky dávno...

Tadá, další část Bylo nebylo je na světě! Taky se vám chci svěřit, začalo mi hrabat z filmu Adéla ještě nevečeřela. :D Neustále mám tendenci kreslit obrázky secesní módy! A tak jsem se rozhodla na vlastní nebezpečí napsat detektivku o ukradení vzácného obrazu z Pražské národní galerie. A bude to něco jako Carter vs Steinová. Jako kdo to dřív vypátrá. Tak vás nebudu zdržovat, užijte si čtení. ,,Kde jsi to proboha vzala?" zeptala se Klér a dál sledovala blýskavé zlaťáky v košíku. ,,Tak vidím, že neznáš pohádky takové, jaké skutečně jsou. Tak tedy. Jmenuji se Červená Karkulka, krycím jménem Jahoda, šéfuju mafii zvané Červení draci, ze které mají všichni respekt. Tohle zlato je z pokladnice ve městě, musím ho jít schovat k bábi. Jdou po mě snad všichni! Na moji hlavu je vypsána odměna 100 000 zlatých, proto…Bacha!" zakřičela Karkulka a strhla Klér do příkopu. Než by normální zdravý člověk do deseti napočítal, objevili se na cestě dva chlápci v černém obleku, celkem robustní posta...

Nebudu psát dlouhý úvod, jen je to povídka, jak jsem přišla k dalším dvěma novým spolubydlícím. A na konci obrázek. Mlha houstla. V lese, kde široko daleko nebylo jediného živáčka, kráčela po klikaté pěšině Klér, které ujel autobus, proto musela jít pěšky. Na cestu neměla ani mobil, baterku a vůbec nic jiného, co by jí pomohlo trošku líp vidět. Jen měsíc se nad ní slitoval a posvítil jí na cestu. Zrovna byl úplněk. Klér byla sice šťastná za ten zdroj světla, jenže přece jen zvítězil strach z neznámého, strašidelnými báchorkami proslulého lesa. Nikdy nevěděla, proč mají všichni z tohoto místa takový strach, jenže teď jí to docvaklo. Když člověk, kráčí lesem jen za svitu měsíce, všechno mu dojde. Raději tedy zrychlila. Bála se, opravdu se bála. V lese prý žily ty nejodpornější stvoření, které se živí lidskou krví a vnitřnostmi. Ti, kdo do lesa vstoupili, se většinou už nevrátili, když měli ale štěstí, uniknout, psychicky na tom byli hodně špatně. Když si Klér vybavila tyto historky, div ...

Tak vám přináším právě dopsanou první část pohádkového předělání pohádkového komixu zvané Bylo nebylo. První jsem měla nápad, že by se to mohlo jmenovat Není pohádka, jako pohádka, ale tohle je lepší. Nevím proč, ale líbí se mi to :D Tak vás nebudu zdržovat od uměleckého požitku :D PRÁSK! Ozvalo se hrozné bouchnutí dveří, že všechny okenní i dveřní tabulky v okolí dvaceti metrů byly ve chvíli rozbité. Klér působila hodně naštvaně. Vzhledem k tomu, že mrskla s taškou do školy silněji než kdy předtím, až se celý její obsah vysypal na zem. Opravdu ji potom nenapadlo nic lepšího, než sebou hodit na postel a naštvaně vrčet. ,,Jak já tu učitelku nenávidím! Dát nám jako povinnou četbu pohádky! Pf!" * Večer, když už bylo sluníčko dávno za horami a kulatý úplněk ovládl noční oblohu, bylo na čase jít spát. Klér vyšla z koupelny ve svém srdíčkovém pyžamku a chystala se spát. Zhasla světlo a zavrtala se do peřin. Chtěla jako každý večer sáhnout po knížce jejího žánru, jako je ta nová, co si n...

Hola amigos! Tak jste si vydupali další část deníku naší všemi milované Ingridky Hnízdové :D Já to nebudu prodlužovat, jen chci říct, že jsou to tři dny a ne jeden jako v minulé část. Tak přeju pěkné počtení. 5.května 1940 Ráno jsem se probudila dost brzo. Došla jsem do kuchyně a doufala, že celá včerejší událost byla jen noční můra. Nahlédla jsem do ložnice, jenže tam opravdu ležela jen mamka. Sedla jsem si ke stolu a uvařila kafé. Jenže jsem prostě nemohla jen tak sedět a dívat se z okna. Každé ráno jsem pila kafé jen já a taťka. Musela jsem si pobrečet do černé vody v hrnku. Za chvilku přišla do kuchyně i Marie. Vypadala, jako by celou noc nespala-kruhy pod očima a taky zarudlé od slz. Když viděla, že moje oči taky nejsou zrovna dvakrát bílé, ale červené, nějak podivně ji to uklidnilo. Když jsme takto vypadali my, jak bude asi vypadat mamka? Uvařila si čaj a sedla vedle mě. ,,Taky jsi nemohla spát?" zeptala jsem se. ,,Ne, celou noc jsem brečela." odpověděla a podívala se z...

Překládám vám další závisláckou pisárnu, též zvanou jako deník Ingrid Hnízdové. Jak vidíte, tak mě moje fascinace jejím životním příběhem neopustila. Takže toto je první den. Jen vás chci seznámit, co se tento den jako stalo, ok? Je to jednoduché-Ingrid svůj třetí deník začala psát, když byl její otec odveden nacisty. Dál se dozvíte, když budete číst :D Jo a jsou tam nějaké německé věty, takže proty, kdo německy umí, omlouvám se, obraťte se prosím na strejdu googla :D Tak příjemné počtení :D 4. května 1940 Dnešní den započínám psát svůj další deník. Ty dva předchozí jsem založila do skrýše v šuplíku a nechám je tam do té doby, než si budu chtít něco z nich přečíst. A proč zrovna dnes? Protože si potřebuju nějak vyčistit hlavu. Když začala válka, měla jsem párkrát myšlenku, že bych si opět deník založila. Nikdy jsem k tomu ale neměla tak pádný důvod jako dnes. Tento den si budu pamatovat do smrti. Jeden z nejhorších zážitků mého života. Den, kdy otec odešel do války. Nechci se moc rozep...

Zdravím a omlouvám se, že jsem se neozvala. Neměla jsem moc přístup k počítači, a když už, nešel internet. Proto se můj drahý Leonek rozhodl, že ho opraví. No řekněte sami, když vidíte, jak napůl člověk napůl lev opravuje počítač, moc mu to nejde, a když zkousne drát, začne elektrizovat, nepřišlo by vám to směšné? Mně teda ano. Pochopte, když se Klér něčemu nesměje, tak to taková zábava není... A tak jsem se půl hodiny smála a další půl hodiny jsem se sbírala ze země. Jenže když taťka zjistil, že internet funguje, jako obvykle mě z pohodlného hnědého křesla u počítače vyhodil. A tak jsem si šla lehnout. Ale spát jsem opravdu nemohla, protože Leon mi neustále opakoval ze skříně, jak hrozně jsem blbá, a proč jsem se mu prý smála. No ale nakonec ho to přestalo bavit, protože zjistil, že ho moc nevnímám. On to nemá Leon moc rád, když má stráááášně dloooouuuhý monolog a někdo ho při tom nevnímá, že? No a co? Tebe by to neštvalo? A tak jsem tady až dneska a přináším vám další část AvBaPN. K...

Jak jsem slíbila, tak činím. Další díl je zde. Nebudu to prodlužovat. Hezkou zábavu! A taky je tam trošku romantiky, tak snad vám moc nezkazím náladičku... :D Po dalším, v pořadí třetím panáku se k baru přimotali dva mladíci. Byly celkem milí a kupodivu nebyli ani moc opilí. Jeden si sedl k Markétě, druhý k Ingrid. ,,Můžeme vás na něco pozvat, dámy?" zeptal se jeden z nich. Markéta odpověděla za obě a nemohla říct nic jiného než ano. To byla celá ona. ,,Dvakrát drink a dvakrát panáka." poručil ten druhý. Číšník nebyl už tak milý a pohotový. Zřejmě ztratil u holek šance. Obě teď měly nový střed zájmu. Je. Všichni čtyři si přiťukli a byla slušnost, aby se všichni všem představili. Jeden z těch kluků, který seděl vedle Markéty se jmenoval Derek. Měl hypnotické zářivě modré oči, a trošku delší černé vlasy než jeho kamarád vedle Ingrid. Ten se jmenoval Šimon a byl přesný opak Dereka. Hnědé vlasy a taky oči. Na pohled vypadal velmi romanticky, na rozdíl od svého kámoše. Ten vypadal...

Tak jste si vydupali pokračování! Mám to napsané kompletně celé a doufám, že to sem taky celé dám! Tato povídka mě vyloženě bavila! Prostě, vždycky když jsem sedla k počáku, musela jsem kousek napsat. Tak já to nebudu zdržovat, jen chci ještě říct, že možná nafotím nějaké obrázky, tak se máte na co těšit. Ale obrázky k Ingrid to nebudou. Nebojte, i těch se dočkáte. Tak se dejte do čtení... :D Vyhlédla z okna a plánovala si, jak se dostane dolů na chodník. Po minutě uvažování si sedla na okenní parapet a nohou se zapřela o okap a přehoupla se ven velmi ladně, že to ani sama nečekala. Dokonce si ani nic neroztrhla! Pomalu se spouštěla z třetího patra dolů na chodník. Když se její nohy konečně octly dole, spokojeně vydechla. Sice se jí stále klepaly, ale když si uvědomila, že překonala sebe samu, přestaly. Rozhlédla se a pak za zvuku podpatků o kamennou dlažbu chodníku utíkala na smluvené místo. Zahnula za roh domu a uviděla malé oranžové světýlko. Šla za ním, protože to nemohl být nikdo ...

Zdravím všechny! Nechce se mi vůbec vymýšlet nějaký úvod, páč jsem unavená, ale dopsala jsem kompletně celou povídku zvanou Akce v baru aneb přeražený nos. A teď jen ve stručnosti děj: Píše se rok 1936 a naše hrdinka Ingrid Hnízdová uteče z domu, aby mohla jít do baru se svou kamáradkou Markétou. Bohužel/Naštěstí se vše zvrtne a jen takové malé opitíčko v baru se změní na událost roku! Nejen, že se zamiluje, ale taky si způsobí nehezké zranění. A jak to všechno dopadne? To se dozvíte, když budete číst! Jo a je to na části. Ve wordu to má šest stran a je to taková jedorázovka na části-divné, co? :D Tak neotálejte a dejte se do čtení! :D ,,Hlavně běžte brzo spát! My se vrátíme pozdě v noci. A Ingrid, nezapomeň, ani na krok! Za to rozbité okno máš domácí vězení!" upozorňovala paní Hnízdová své dvě rozkošné dcery, které seděly v obývacím pokoji. Ingrid začala přemýšlet. Věděla, že utéct z domu kvůli tomu, aby se opila jako ve třinácti letech a mít z toho ještě větší průšvih než tehdy,...

Tramtadadáááá! Život v Americe je tady! Děkuju všem za psychickou podporu. A taky pár informací: 1.Stejní hrdinové jako v Cestě kolem světa (místo Mišel je tam Leon) 2.Budu se veeeelmi snažit neopakovat hlášky z CdA! Doufám, že se v tomto díle žádné cizí hlášky neobjeví... 3.Komentujte, ať vím, jestli chcete pokračování! (dlouhé čekání na autobus, při cestě do Práglu na letiště) Elena: Kruci, kdy to pojede? Klér: (hlasem ze sněženek a machrů) Vydrž Elen, vydrž! Margareth: Mně se chce čůrat! Vimi: Teď ne, zlato, vyčůráš se v autobuse! Harry: naši dceru ani nenecháš vych… Vimi: dořekni to, a uvidíš ten tanec! Harry: co jí bráníš, vždyť je tu křoví dost! Margareth: (zdrhne za nejbližší keř) Ach, to je úleva! Lucius: Zlato, chtěl bych abys jela s námi, jenže v buse už není místo! Narcissa: Nevadí, mám svoje plány (pro sebe) pořádná chlastačka s přítelkyní Sevího! (k Luciusovi) Hlavně dávej bacha na děti, víš, že jsou i tvoje, že jo? Lucius: Ehm, no… Leon: Klér, jestli si myslíš, že ti ty k...

No, tak dneska ještě jedna část :D Příjemnou zábavu Doma sebou praštil do pelíšku a přemýšlel. Sice měl v myšlenkách prázdno, ale co už… Slunce dávno zapadlo a nad městem vysvitl měsíc. Najednou někdo zaťukal na okno. Macavity se zvedl a nemohl uvěřit svým očím, Macabella tam stála v celé své kráse! Přišel k němu a s mírným úsměvem otevřel okno. V duchu by začala jásat a skákat tři metry vysoko. ,,Neruším?" zeptala se a odhalila své skvostně bílé zuby. Macavity byl na pár sekund jako oněměný. Hleděl na ni a měl co dělat, aby to nevypadalo divně. ,,Ehm, vůbec ne, pojď dál." poodstoupil od okna a Macabella tam opět ladně skočila jako pravá kočka. ,,Přišla jsem ti vlastně poděkovat za krásnou noc." ,,Potěšení je na mé straně, Macabello." odpověděl Macavity. ,,Víš co? Říkej mi Bello, Macabella je přece jen moc dlouhé." pousmála se. ,,Dobře, ty mi říkej Maci, pokud ovšem chceš." usmál se Macavity. V tu chvíli si něco uvědomil, cítil něco na srdci. Byla to snad ...

Tak tady je druhá část. Nebudu to nijak obkecávat, čtěte... :D ,,Nedala by sis trochu mléka?" zeptal se po chvilce trapného ticha, které by se dalo krájet i tupým nožem. ,,Eh, chceš mě opít?" ,,No, to né, mám jen nealko." pousmál se a vytáhl z bedny vedle postele skleněnou láhev s mlékem. Přiťukli si a napili se. Macavity se musel držet, aby si neříhnul, jak měl ve zvyku. To se nedalo říct o Macabelle. Říhla si tak, že málem praskla okenní tabulka a dveře vyletěly z pantů. Když na ni Macavity začal užasle hledět, jen pokrčila rameny a usmála se. Tak se bavili až do rána. Až se najednou zeptal Macabelly na její minulost, zůstala zaražená. V místnosti opět zavládlo trapné ticho, které přerušoval jen hluk z ulice. ,,Promiň, neměl jsem se vyptávat." řekla Macavity. ,,Ne, to já se omlouvám. Moje minulost není moc zajímavá." odpověděla a usrkla si mléka. ,,Přesto bych si ji rád poslechl." naléhal Macavity, až ji nakonec donutil. ,,Můj život začal celkem pěkně. B...

Čau lidičky! Mám pro vás pár zpráv: Nedávno, jsem důkladněji procházela blog Vědmi a náhodně, jen tak, si pustila muzikál Cats. Totálně mě to chytlo!!! :DDD I když kočky moc nemusím, ten muzikál je booží!!! No a hned jsem si oblíbila pár postav: Tugger, Munkus, Misto, Mungojerrie, Rumplteazer, a hlavně Macavity! :DD <333 :-*** Pro ty kdo neví, o co jde, doporučuju zapojit strejdu googla ;D když zadáte Cats charaktery postav, vyjede vám tam seznam. Zkuste to proklikat, určo pochopíte :D No a dneska jsem kreslila sebe v kočičí podobě (z jednoho snu, možná o něm napíšu později) no a jelikož se mi to nepovedlo (nečekaně), udělala jsem z toho Macovu ségru Macabellu! :DDD A tady je povídečka :D Macavity se toulal potemnělou ulicí, kterou osvětlovalo zapadající slunce. Přeskočil jakousi střechu od garáže a pak na střechu domu. Opatrně si sedl za komín a pozoroval západ slunce za kopec. Tento pohled si vychutnával tři roky každý večer. Stejné místo, stejné slunce. Jen on byl čím dál tím víc...

No a tramtadadáááá! Další část (doufám) oblíbeného pobytu na glamisu je zpět! No abych vás seznámila s dějem, Klér, Elena a Leon najdou hrobku, ze které probudí ducha barona Caprodnese, druhého majitele hradu, věčného válečníka a taky opilce. Jo a tento majitel je čistě jen moje fantazie, ale určitě napíšu i o reálných strašidlech na Glamisu, páč jsem si v mamčiném časopisu Záhady života (či co :D) přečetla o Glamsu článek :D Takže :D... No,ale o tom až příště. Omlouvám se, je to kapánek delší mno :D Klér a Elena sešly úplně z cesty. Najednou už nebyly v široké chodbě, ale úzké chodbičce, která měla hrozně moc zatáček a snížený strop. Sešly po schodech do nějakého sklepení. Když pokračovaly dál, s loučemi v ruce se prodíraly smrdutým sklepem, uviděly z vedlejší chodby stín. Obě chtěly začít křičet, jejich instinkt byl rychlejší a zakryly si navzájem pusy. Schovaly se za nejbližší roh a čekaly. Vzrušením nedýchaly. Stín byl stále blíž a blíž. Najednou, z místa, kde čekaly nějaký pořádný...