Bylo nebylo...-1.část

Tak vám přináším právě dopsanou první část pohádkového předělání pohádkového komixu zvané Bylo nebylo. První jsem měla nápad, že by se to mohlo jmenovat Není pohádka, jako pohádka, ale tohle je lepší. Nevím proč, ale líbí se mi to :D

Tak vás nebudu zdržovat od uměleckého požitku :D

PRÁSK! Ozvalo se hrozné bouchnutí dveří, že všechny okenní i dveřní tabulky v okolí dvaceti metrů byly ve chvíli rozbité. Klér působila hodně naštvaně. Vzhledem k tomu, že mrskla s taškou do školy silněji než kdy předtím, až se celý její obsah vysypal na zem. Opravdu ji potom nenapadlo nic lepšího, než sebou hodit na postel a naštvaně vrčet.

,,Jak já tu učitelku nenávidím! Dát nám jako povinnou četbu pohádky! Pf!"

*

Večer, když už bylo sluníčko dávno za horami a kulatý úplněk ovládl noční oblohu, bylo na čase jít spát. Klér vyšla z koupelny ve svém srdíčkovém pyžamku a chystala se spát. Zhasla světlo a zavrtala se do peřin. Chtěla jako každý večer sáhnout po knížce jejího žánru, jako je ta nová, co si nedávno koupila-Edgar Allan Poe-Jáma a kyvadlo a jiné povídky. To byl její žánr! Pořádné detektivky, fantasmagorie a horory, jako byl například Drákula, Frankenstein, Pes Baskervillský nebo i ten obyčejný Potter! Ale pohádky? Každý, kdo ji znal, věděl, že pohádku by si z vlastní iniciativy nepřečetla. Teď ale nebylo vyhnutí. Rozsvítila si tedy lampičku a z nočního stolku, kde byly vyložené pěkně na komínku všechny knížky, které měla rozečtené. Úplně nahoře ležela Velká kniha pohádek. Když ji vzala do ruky, byla celkem těžká. Jako vždy si ji položila na klín. Z obálky se na ni šíleně křenili princ a princezna, držící se za ruce. Působili až nechutně dětinsky. Podle Klér vymývají pohádky dětem mozky. Otevřela ji a jako obvykle si k ní čichla a přejela po stránce nehtem. Tak započínal každý její čtecí rituál. Bylo to divné, to Klér věděla, ale určitě by se našla spousta lidí, kteří to dělají taky. Voněla jako staré knížky a neměla ten hnusný povoskovaný povrch, po kterém, když se přejelo prstem, běhal mráz po zádech. Byla docela normální. Dokonce se ani Klér nepokoušela sežrat či nijak jinak odzbrojit. Byla to na pohled docela normální knížka, ale to opravdu jen na pohled. Jaké tajemství ukrývala, to Klér zatím vůbec netušila.

Přešla na další stránky, kde již začínala kapitola pohádek. První z nich byla Červená Karkulka.

,,Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami žila malá holčička, která nosila červený čepeček. Proto jí nikdo neřekl jinak než Červená Karkulka…"

Nejednou Klér ohromilo velmi jasné prudké bílé světlo vycházející z knížky. Zavřela oči, jinak by oslepla. V příštích vteřinách nevěděla, co se s ní děje. Když světlo polevilo, Klér se doslova bála otevřít oči. Bolely ji nohy, jakoby stála na kamenech, slyšela zpěv ptáků a šumění větví stromů. Jenže zvědavost ji přemohla a ona je nakonec otevřela. První pomalu mžourala, aby si zvykla na další ostrou záři. Bylo to slunce. Když rozeznávala věci kolem sebe a pomalu si uvědomovala, kde je, vytřeštila je tak, že jí málem vypadly z důlků. Trvalo asi pět vteřin, než si vůbec uvědomila, kde je. Už neležela ve své milované třináct let staré posteli, už nebyla přikrytá svou měkoučkou peřinkou a pod hlavou neměla polštář. Stála uprostřed nějaké hliněné pěšině plné kamení, na které se občas našla i nějaká ta zeleň. Jenže to nebylo vůbec podstatné. Zeleně bylo všude kolem mraky. Celkově se nacházela v lese. A to jenom v pyžamu s knížkou válející se o pár metrů dál.

,,Proboha, co tady vlastně dělám? Vypadá to tady jako… Proboha, to snad ne! Doufám…Ne! To nemůže být pravda! Snad," zarazila se ,,snad nejsem opravdu v té pohádce!"

Potom se jen asi minutu dívala kolem sebe. Stále byla v šoku. Po další půl minutě se konečně odhodlala jít pro tu knížku. Otevřela ji, na ilustraci na dalších stránkách byla opravdu ta samá pěšina. Bylo to jasné. Byla v pohádce. Jenže jak to? To je ta knížka kouzelná? Zažijí to snad i její spolužáci, kteří mají také zadanou povinnou četbu? Setká se s nimi? A jak se odtud vůbec dostane? Jenomže Klér nebyla žádná padavka a tak se rozhodla vydat po toku potůčku, který byl asi o deset metrů daleko od pěšiny. Jak si tak vykračovala, měla čím dál divnější pocit, že ji někdo sleduje. Od místa, kde stála, ušla jen asi sto metrů a už se začala bát a chytat schizofrenické stavy. Najednou, z ničeho nic skočila na Klér nějaká postava. I když se to identifikovat nedalo, zvíře by jí přece ruce za záda nedalo. Klér propadla panice. Snažila se ubránit, kopala, mlela sebou, křičela, ale ten či dokonce ta, která na ní seděla, byla silnější. Když pak ucítila, malý ostrý hrot na zádech, začala křičet ještě víc. Bezpochyby to byla dýka.

,, ¿Quién eres y qué haces aquí? Nunca te había visto por aquí!" ozval se za Klér hlas.

Byl to ženský hlas. Moment, ženská a Klér ji nepřepere? To není možné.

,, Répondez! Qui êtes-vous et que faites-vous ici? Je ne t'ai jamais vu ici!" říkala ta ženská dál.

,,Já neumím španělsky ani francouzsky! I speak czech!" začala odpovídat Klér.

Neuměla sice ani španělsky ani francouzsky, ale podle přízvuku to poznala.

,,Oh, do you speak czech? Tedy, chci říct, ty jsi Češka? Co tady děláš?" přestala ji ohrožovat ona neznámá a schovala dýku a stoupla si.

Když se Klér obrátila, okamžitě poznala ji, Červenou Karkulku! Zůstala na ni hledět a dívala se, jak si narovnává sukni a zapíná pouzdro na dýku.

,,Ou, promiň." otřela si Karkulka ruce a podala ji Klér.

Ta malá červená měla opravdu sílu! Teď už bylo jasné, že ji přeprala! Klér poděkovala a taky ze sebe otřepala prach.

,,Ještě jsi mi neodpověděla, co tady děláš?!" začala být Karkulka opět agresivní.

,,No, ehm…Jmenuji se Klér a jako povinnou četbu jsme dostali pohádky. Byla jsem z toho na práškách a tak…" povídala jí celý svůj příběh.

Čas utíkal a za tu dobu, co si ty dvě povídaly, ušly pěkný kus cesty.

,,A ty jdeš kam, předpokládám, že za babičkou." zeptala se Klér.

,,Jo, musím si u ní něco vyzvednout a schovat toto," rozhlédla se kolem Karkulka, odkryla utěrku z košíčku, který nesla v ruce, a Klér zase něco ozářilo. V košíku nebyly buchty ani víno jako v knížce, ale peníze. Hodně peněz!

***

Jo a ještě budu asi překreslovat nějaké hrdiny této dlouhodobé povídky, takže mám o zábavu postaráno. Až to budu mít, čekejte další příval obrázků :D

Děkuju za komenty :D