Život v opeře-2.kapitola-První kroky po pódiu

Tady je další díl.Když jsem si oba díly po sobě četla,došla jsem k závěru,že z toho vytvářím román a to je u mě nezvyk!

No a tady to máte,no:

První kroky po pódiu

Uplynulo pár dní a Erik dokončoval svou Operu Popelka.Nikdy na sebe nebral takovou zodpovědnost,jako teď.Měl napsat Operu,na kterou by chodily s radostí i malé děti!Klér se stále neměla k tomu,aby zazpívala.

Když se jednou Klér procházela šatnami,doběhla za ní Christine a chtěla si s ní promluvit.Klér nechápala,co je tak důležitého,že s ní chce Kiki mluvit.Vylezli nahoru na střechu,kde teď bylo krásné slunečné počasí.Když opustili operu a ocitli se venku,museli přimhuřovat oči a zakrývat si je loktem.Sedli si na lavičku,kterou tam donesl Erik pro zaláskované schůzky tanečnic a jejich milenců.

Christine položila Kléřinu ruku na její břicho a řekla:

,,Budeme mít dítě."

,,My dvě?" řekla Klér s obavami a vytřeštěnýma očima.

,,Ale ne my dvě,já a Raoul." řekla a usmála se.

Klér ji objala a pronesla:

,,Tak to moc gratuluju,a co to bude,holka nebo kluk?" Z jejího hlasu bylo cítit opravdové nadšení.

,,Zřejmě kluk.Nechtěla jsem,aby mi to doktoři říkali,ale přála bych si kluka." řekla Kiki a opřela se o lavičku.Její šaty na ní vypadaly opravdu těsně.

,,V kterém jsi měsíci?" zeptala se Klér naposled a doufala,že se to Christine nějak moc nedotkne.

,,Ve třetím." odpověděla Christine podívala se zpět na své bříško.

Dialog skončil tím,že si obě daly přátelskou pusu na tvář a rozešli se zpět do koutů opery.

Ještě ten večer,když s Erikem Klér večeřela se jí váhavým tónem zeptal:

,,Zlato,kdy zkusíš něco zazpívat?"

Klér odložila příbor a pronesla bezdušně:

,,Bylo to výborné,ale už nebudu." Vzala talíř a odnesla ho do kuchyně.,,Půjdu se projít,nevadí?" zeptala se nakonec.

,,Vůbec ne,drahá." odpověděl Erik a dojedl poslední kousek masa.

Klér doplula loďkou po řece až k cestě do opery,vyjela na Erikově vraníkovi po kamenné dlažbě,prošla úzkou chodbičkou a vystoupila zrcadlem,v teď už její šatně.Pohladila rukou své nově ušité šaty na stojanu uprostřed místnosti a odešla.Procházela celou operou.Šla i tam,kde Erik uškrtil Buqeta,dívala se seshora na pódium a představovala si,jak tam stojí v těch krásných Popelčiných šatech a zpívá.Jenže to byl zatím jen sen.Pokud neukáže všem,jak krásný má hlas,může si o té roli nechat jen zdát.A nebo hůře,dají ji někomu jinému!U Christine ani Meg by jí to tak nevadilo,ale co když to dají někomu jinému?Uklidnilo ji i to,že La Carlotta by hrát Popelku nemohla,jelikož ta už má zapečetěnou roli macechy.

,,To teda ne!Ta role bude moje!Ukážu všem jaký mám krásný hlas!Ale je skutečně tak krásný,nebo si to jen myslím?!" přemýšlela Klér nahlas.

,,Tak to zkus,nic tím nezkazíš." ozvalo se za jejími zády.

Ten hlas Klér moc dobře znala,nebyl to však Erik,ale Raoul.I když Raoula z celého srdce nenáviděla,od té doby,co se nastěhovala do opery a od té doby,co se tam po ,,sebevraždě" objevil Raoul i Christine,už k nim nechovala takovou nenávist,jako kdysi.Christine si to potvrdila hlavně tím,že jí řekla jako jedné z mála,že je těhotná.Raoul si zatím její zvýšenou pozornost ničím nezasloužil,a popravdě Klér nestála ani o to,se s ním spřátelit.

,,Raoule,já vím,že tím nic nezkazím,jen mám strach.Neumím ovládat svůj hlas tak dobře,abych zazpívala celou Popelku." povzdechla si Klér a chytla se lana,které drželo vratkou dřevěnou látku ve vzduchu.

,,Aspoň to zkus!" pobídl ji Raoul a přešel k ní.

,,No snad si nemyslíš,že budu zpívat před tebou!"

,,Tak či tak budeš muset zazpívat,ať už jen přede mnou,nebo před všemi.No nic,musel jsem to zkusit." dopověděl Raoul a odešel po lávce zpět na pevnou půdu pod nohama.Za chvilku zmizel Klér z dohledu.Klér se nadechla,zavřela oči,a jak je otevřela pronesla:

,,Musím to aspoň zkusit.Když mi to nepůjde,řeknu Erikovi ať na místo Popelky obsadí někoho jiného." V tu chvíli si dala pořádnou facku.A znovu.,,Sakra,co to povídám,já to přece zvládnu!Dostanu tu roli Popelky!Opero,připrav se na mě!" zařvala poslední slova a zvedla nahoru obě ruce.V příštích sekundách seběhla dolů po schodech a stála v zákulisí pódia.Nejistě vyšla na pódium,stoupla si přesně doprostřed,trošku víc dopředu,otevřela pusu a…

…začala zpívat.Zvolila písničku Angel of music.I když většinu textu neznala,tóninu uměla nazpaměť.Když zapomněla text,linula se z jejích úst jen melodie.

Tomu co předváděla se ale nedalo říkat zpěv!Sama se tomu divila,ale bylo to něco mnohem jinějšího,něco z čeho běhal mráz po zádech a zároveň bylo blaho u srdce.To jak začala zpívat,bylo neskutečné!Měla tak nádherný hlas!Zavřela oči a představovala si,že už před ní sedí publikum a zaražením ani nedýchá.Jak dozněla ta slastná melodie,otevřela oči.K jejímu překvapení se její přání splnilo.Všude na sedačkách seděli zaměstnanci opery a křičením,pískáním a tleskáním dávali najevo to,jak byli s písničkou spokojeni.Od baletek,zpěvaček až po údržbáře,kostyméry a kuliséry.Všichni tam stáli a tleskali,hvízdali a pištěli jako pominutí,jen aby dali prostor svým pocitům.V lóži číslo pět seděl i Erik,usmíval se,tleskal,pískal,prostě všechno dělal proto,aby jeho milenka věděla,jak moc byla dobrá.O lóži dál seděl Raoul,Christine a Meg a taky tleskali a pískali.Naproti lóži číslo pět seděli ředitelé opery,pan Andre a pan Fireman.Ti také tleskali a jásali,jak dobrou našli zpěvačku.Klér uviděla mezi tím houfem lidí i La Carlottu,která se taky pousmála,ale netleskala.Ta jasná růžová na jejích šatech nešla přehlédnout.Klér se začala všem klanět a posílat na otevřených dlaních pusinky.Potom jako správná Prima Donna odešla do zákulisí.Najednou bylo celé publikum tam a gratulovalo jí,pořád hučelo jak byla skvělá,znovu gratulovalo a znovu hučelo.Davem se nakonec prodrali oba ředitelé,líbali jí ruce a slovně ji obdivovali.Klér měla co dělat,aby se prodrala do šatny a pak domů.

Tam ji čekal ještě proslov od Erika,ve kterém ji obdivoval a pak jí navrhl,jestli by si s ním někdy nezazpívala.

,,Až dopíšeš Popelku." odpověděla a políbila ho.