Život v opeře-3.kapitola-Hádka pro nic

Tady je další část zamilovaného páru Erika a Klér.Dneska je to o hádce, kterou jsi rozputala ty!

Ticho Leone!No ale máš pravdu.Tak vzhůru do čtení!

---

3.kapitola:Oponu nahoru!

Uplynulo dalších pár dní a Erik nemohl vymyslet závěr Opery.Neustále seděl za stolem s hlavou v dlaních.Klér tvrdě makala na svém hlasu.Denně chodila na pódium nebo na střechu a trénovala svůj nepřeslechnutelný hlas.Někdy ji poslouchal i Erik ze své lóže číslo pět.Všichni už si zvykli na to,že lóži nemají obsazovat.Christine se zase pořád zvětšovalo bříško.Klér se jí několikrát ptala,jestli o tom ví Raoul a její odpověď stále zněla:ne,chci mu to říct až v pravou chvíli.

Když jednoho večera přišla Klér znavená domů,měla stále energii na to,aby Erikovi řekla,jak moc je úžasný.Ten usnul za stolem v jeho ,,pracovně".Klér uvařila jeho oblíbené jídlo,zapálila jeho vlastnoručně vyrobené svíčky,kterým zrovna moc neholdovala.Erik vyráběl svíčky hlavně když se nudil.Klér mu pořád říkala,že si má najít nějakou jinou zábavu,že vidí svíčky všude,kam se podívá.Jednou se na něj tak naštvala,že odešla spát bez večeře,což bylo hodně divné.Jejich společné večeře byl něco jako rituál na zakončení perného dne.

Nyní chtěla Klér Erika překvapit,a tak všude rozmístila svíčky a začala si zpívat potichu,ale stále tak čistým hlasem Phantom of the opera.Když došla k části,kdy měl začít zpívat Fantom,nadechla se a chtěla zazpívat i jeho část,ozval se za jejími zády Erikův úžasný hlas:

,,Sing once again with me,our strange duet…"

Když dozpívali oba celou písničku,Erik poděkoval za to,že si s ní mohl dát duet,uklonil se jí a políbil jí ruku.Klér neváhala a dala Erikovi pořádnou pusu.

Při večeři dala Klér Erikovi ruku na ruku a pronesla:

,,Jsem ti moc za všechno vděčná,za to,že jsi mě sem přivedl,do této budovy,kde se zrodili ti největší velikáni a já můžu společně s tebou nasávat tuto hudební atmosféru."

,,To já jsem ti vděčný za to,že jsi tady se mnou,že ti nevadí má tvář bez masky a dokážeš se mi podívat přímo do očí a říct pravdu.Ty jediná mě teď držíš na nohou,ty jediná mě dokážeš pochopit,prostě jsi ta nejlepší osoba pod sluncem i měsícem.Miluju tě,lásko." řekl Erik a Klér z toho byla tak dojatá,že jen s těží potlačovala slzy.Zavedl ji do své ,,pracovny",posadil se ke stolu a Klér si posadil na klín a spustil:

,,Pomůžeš mi,prosím?Mám už celou Operu napsanou jen…"

,,Jen co?" zeptala se Klér a zahleděla se na papír.

,,Nevím,co napsat na konec." povzdechl si Erik a opřel si hlavu o dlaň.

,,Co takhle:Miluji tě,Popelko." řekla Klér s romantikou v hlase.

,,Miluji tě?Nějak krátké,ne?" podíval se na ni Erik s udiveným výrazem.

,,Krátké a prosté,lásko." odpověděla Klér a políbila ho na vlasy.

,,Hele,miláčku,vím,že mě miluješ,ale teď to vážně potřebuji dokončit!No dobrá,takže Miluji tě,Popelko…"

,,No jak chceš,jen jsem se pokoušela navodit atmosféru!Jdu na střechu,nebudu tě rušit!" řekla Klér polonaštvaným hlasem.Jen co odplula loďkou za roh,řekl Erik:

,,Heh,prej miluji tě,heh,to se mi snad jen zdá."

Klér vylezla na střechu,kde si mohla nerušeně vychutnat západ Slunce.Těšila se,jak si sedne na lavičku a bude konečně chvilku sama.Její představy o samotě však narušila jedna jediná osoba,co už střechu zabrala pro sebe-Raoul.Seděl s hlavou v dlaních na lavičce.Nebyl tam vůbec kvůli západu Slunce,jako Klér,alespoň to nebylo vidět.Klér to nedalo,a její zvědavost ji donutila si sednout vedle Raoula a zeptat se:

,,Co se stalo?"

,,Bude ze mě otec,věřila bys tomu?" pronesl Raoul zhrouceně.

,,No konečně ti to Christine řekla!"

,,Počkej,ty jsi to věděla už dřív?" zeptal se Klér trošičku nejistě.

,,No jasně,vím to už pár týdnů,možná měsíců,ach jak ten čas letí."

,,To chceš říct,že jsi to věděla dřív než já?" vyhrkl Raoul zděšeně.

,,No to víš,že jo,ty blbečku jeden." odpověděla Klér s větším zájmem než bylo v úmyslu.

,,Takže já budu otec,to snad není pravda." přiznal si Raoul a bylo vidět,že je šťastný.

Spolu pak beze slov seděli na lavičce a sledovali západ Slunce na Eiffelovkou.Když už byla tma,oba se rozešli a popřáli si dobrou noc.

Další den ráno se Klér probudila hodně brzy na to,aby s ní měl vstávat i Erik.Převlékání jí trvalo opravdu dlouho,protože nasadit a zašněrovat korzet s vlastní pomocí,byla opravdu fuška.Korzet jí většinou každé ráno zavazoval Erik,ale dnes ne.Dnes byla chudák holka odkázaná sama na sebe.Několikrát i spadla na zem,jak se snažila utáhnout šňůrky.Po dvaceti minutovém snažení se jí to konečně povedlo.Nasadila sukni a připravila míchaná vajíčka se šunkou,tak jak je měl Erik rád.K tomu mu uvařila horkou kávu přinesla mu tácek do postele.Erik se probudil,snědl vajíčka,vypil kávu a znovu zapadl do hlubokého spánku.Klér si sedla před velké zrcadlo a česala si své dlouhé hnědé lokny.Šlo to ztěžka,jelikož je měla včera dvakrát umyté a hustě nalakované.Stáhla si je do drdolu a přemýšlela,jak je dozdobit.Uviděla v malé vázičce pár sedmikrásek a něco ji napadlo.Vzala malé manikúrové nůžtičky a ustřihla jim stonky tak,aby si je mohla naaranžovat do vlasů.Za chvilku měla vlasy plné květinek.Nedalo jí to,a tak se na sebe ještě chvilku dívala a přemýšlela,co bude mít asi za účes na premiéře Popelky.Když přišly její myšlenky na Popelku,tak jí zvědavost nedala,proplížila se do Erikovy pracovny a začala přehrabávat hromadu lejster a archů.Nakonec to konečně našla,závěr Popelky.Pročetla celý list od shora až dolů,a když se dostala k poslední větě,zastavil se jí dech.Vždyť ho viděla,jak tam dopisuje její nápad!Její poslední větu!A teď?Stál tam dlouhý dialog mezi ní a mezi princem,ve kterém nakonec oba bezeslovně odjedou do paláce.To Klér naštvalo.Šla za Erikem,stoupla si před postel,strhla z něho peřinu,a když se Erik konečně probudil,začala křičet:

,,Co to má jako být?Neříkal jsi,že tam napíšeš ten můj nápad?A ty…Místo toho tam dáš nějaký dialog,mezi Popelkou a princem,který vůbec nedává smysl!" Hodila mu text přímo k nohám.Erik se zahleděl na text a když chtěl něco říct,Klér už tam nebyla.Viděl ji,jak odplouvá za roh.

Klér byla tak naštvaná,že málem pramici převrhla.Dostala se bezpečně až do šatny.Tam si sedla za stůl a dluhou dobu se dívala na svůj ubrečený obličej do zrcadla.Za chvilku se za jejími zády objevila Christine a položila jí ruku na rameno.

,,Erik ti posílá vzkaz." řekla a podala jí papírek ve tvaru srdce.Bylo úplně jasné,že je to pro Klér.Nikomu jinému totiž Erik srdíčkové psaníčka neposílal.Takhle se spolu dorozumívali.Erik to předal nějakému zaměstnanci opery,ten to předal dalšímu,až se to nakonec dostalo až k určené osobě.V tento moment to byla právě Klér.

Vzala si psaníčko,otevřela a přečetla:

,,Promiň." zvedla hlavu od srdíčka a položila si hlavu do dlaní.

,,To je tak krásné." povzdechla si Christine.

,,Krásné?Jeho slova zněla PROMIŇ!Co si tím chce dokázat?Na to měl myslet dřív!Jdu si to s ním vyříkat!" řekla naštvaně Klér a odešla z šatny zpět do podzemí.Na stole leželo pár papírů,a hrnek s Kléřiným oblíbeným kapučínem.Když se Klér zahleděla do lejster,uviděla poslední stranu Popelky.Tam pod počmáraným závěrem stál přepsaný konec Opery se zakončetím jednoduchým prostým Miluji tě.Klér se málem rozbrečela.Pochopila,že by pro ni Erik udělal naprosto cokoliv.

Chvilku jen tak seděla za stolem a popíjela kapučíno od Erika.Celý jejich "dům" náhle poteměl.Klér se lekla,že málem vylila hrnek na sebe.Z Erikovi pracovny svítil tenký plamínek svíčky.Šla tam,aby se přesvědčila,že je to skutečně její miláček.Ano,seděl u psacího stolu a pil červené víno.Přišla k němu,a když zvedl hlavu,na nic nečekala a políbila ho.

,,Promiň jsem hrozně hloupá!Už nikdy ti nebudu kecat do práce!" omlouvala se Klér.

Erik povstal z polstrované židle a chytil Klér kolem pasu.Ta ho chytila kolem krku.

,,Já se ti taky omlouvám.Příště ti budu víc naslouchat." odpověděl Erik.

Naposled ji políbil a sedl si zpět na židli.Klér odešla ven z pracovny.Když se naposled otočila,spatřila,jak na ni Erik se zájmem hledí.Ještě dodal:

,,Dneska ti to moc sluší,Klér."

Klér mu poděkovala úsměvem a šla připravit večeři.

*******

prosíííím komentujte!!!!!!!!