Hodina lektvarů
Zdarec,drazí čtenáři! Po hoooodně dlouhé době sem zase něco přidávám! Je to menší slátanina, kterou jsem vymyslela při sledování Harryho Pottera a Prince dvojí krve. A je o Hermioně,alias šprtce.Leone kušuj!A abych vás seznámila se svou dlouhou nečiností:
1.BiO.Musela jsem se hodně učit,ale teď je tomu konec!V úterý jsem tam obhájila 7 místo z 37 soutěžících+ještě těch,kteří se do okresního kola nedostali!To si zaslouží potlesk,ne? :D
2.Rodičák.I přes všechny přípravy na BiO jsem se musela trošku učit,páč se blížil rodičák.No ale ten mám od čtvrtka zdárně za sebou!
No a to by bylo asi vše,a komentujte prosím!
V učebně lektvarů bylo ticho a tma. Severus Snape se díval do svého notýsku, to bylo vždy špatné znamení. Určitě někoho vyvolá. Všichni žáci si psali na ruce taháky a v duchu si opakovali jak umíchat nápoj síly a jak poznat bezoár. Profesor našel to, co chtěl. Učebnou se pronesl jeho temný hlas:
,,Slečno Grangerová, prosím."
Hermiona se nejistě zvedla a prošla uličkou až ke cvičnému stolku před tabulí. Věděla, že včera v noci byla oslava Eleniných narozenin na koleji Nebelvíru, a že se zapomněla připravit. To se nestávalo často. Ale oslava je oslava.
,,Bazalka, vraní oko, durman vyvařený s chlupy kentaura. O jakém lektvaru mluvím?" zeptal se a chtěl ji pořádně vyprudit.
Hermiona se nejistě podívala přes třídu, jakoby čekala nápovědu. Po chvíli trapného ticha ji chtěl Snape ještě více zesměšnit a vydeptat.
,,Copak se to stalo? Naše slečna dokonalá něco neví? Zvláštní. Ono je také dobré se něco naučit, a ne jen pořád popíjet dýňový džus s vašimi kamarády z Nebelvíru." pronesl klidným hlasem.
Hermionu to dorazilo. Vykulila oči na něj a potom na třídu, konkrétně na své kamarády z Nebelvíru, kteří seděli v řadě u oken. Elena s Klér na ni hodily pohledy, které jasně říkaly ,,Nevíme jak se to dozvěděl!". Hermiona byla v koncích. Po včerejší chlastačce měla úplné okno. Severus pokračoval:
,,Kdybych vás poslal hledat martiinádu, kde by jste ji hledala?"
Hermiona si nevěděla rady. Šprtka něco neví, to se nestávalo často. Pátrala v paměti, ale vybavoval se jí mlžně jen včerejší večer a noc.
,,Když řeknu, že chci připravit lektvar o síle šampióna, rychlosti kentaura a krásy elfa, jak bych ho připravil?"
Hermiona opět nic neřekla.
,,A když řeknu šalvěj, šeřík, moruše, broskev a fazolky povařené s žabími vajíčky, který lektvar mám na mysli a jaké jsou jeho účinky po vypití příliš velké dávky?" podával si Severus Hermionu.
I když se většina třídy velmi dobře bavila, někteří věděli, že dýňový džus není dobrý ve velkém množství. A včera ho bylo až moc. Bylo jim Hermiony líto.
,,No snad si tu nedostatečnou spravíte na míchání lektvaru živé smrti. Prosím začněte." pobídl ji Snape a Hermiona si vzpomínala, co jen bylo v učebnici.
Po dlouhých deseti minutách, času, který dával profesor k namíchání lektvaru se Hermiona nadobro vzdala. Snape se jen zašklebil a poslal ji sednout s nedostatečnou. Hermiona byla na prášky. Po hodině brečela na dívčích záchodech, kde ji neustále otravovala ufňukaná Uršula, na oběd nic nesnědla, pak nepřišla na Dějiny čar a kouzel, místo toho pořád brečela. Byl skoro večer, všechny koleje se odebíraly ke spánku a Hermiona nepřišla do ložnice ani na kolej. Téměř nikdo nevěděl, kde je. Byla na záchodech. Opět. Nedostatečnou ještě nikdy nedostala. Pořád brečela. Náhle se otevřely dveře. V nich stál nejistě Ron. Hermiona na něj přes zamlžené oči špatně viděla. Přišel k ní a utřel jí slzy kapesníkem.
,,Hlavu vzhůru, víš kolik nedostatečných jsem dostal já?" pronesl a chtěl ji utěšit.
,,Jak můžeš mě, srovnávat se sebou?" odpověděla a znovu se zatopila v slzách.
,,No, to nevím, ale asi to nejde, co?"
Hermiona zavrtěla hlavou a na tváři se jí objevil malý úsměv.
,,Já to takhle nenechám!" postavila se Hermiona a hleděla směle dopředu.
,,Jo!" povzbudil ji Ron.
,,Pomstím se tomu chemickému prevítovi!" řekla odhodlaně.
,,A sakra," zabědoval Ron ,,není to trošku moc?" zakřičel na Hermionu, ta ale už utíkala ze záchodků a Ron jen slyšel, jak na něj křičí ,,Děkuju Rone!"
***
A komentujte!
Komentáře
Okomentovat